| Členové |
 |
 |
 |
|
Od roku 1988 vedla soubor Krumlovští pištci k jeho úspěchům nejenom v Českém Krumlově, ale i v celém kraji, republice a zahraničí. Z významných vystoupení můžeme jmenovat například vítání dánské královny Margareth, švédského krále Karla XVI. Gustava, kanadského guvernéra a také velvyslance z mnoha zemí Evropy, dále vystoupení v Praze ve Valdštejnských zahradách na pozvání Senátu ČR nebo při předávání cen Thálie. O 8 let později stála u zrodu souboru historického tance Fioretto, který byl založen z iniciativy nadšenců, kteří se každoročně podílejí na realizaci „Slavností pětilisté růže“ v Českém Krumlově a jejich společným koníčkem je zájem o historii, starou hudbu a tanec, a stala se jeho vedoucí. V souvislosti s činností souboru Fioretto navázala kontakty s předními odborníky v oboru historický tanec jako např. Doc. Evou Kröschlovou Ph.D., MgA. Eliškou Trojanovou nebo Doc. Mgr. Helenou Kazárovou Ph.D. V roce 2003 obdržela Věra Hanzalíková cenu města Český Krumlov za mnohaletou činnost v oblasti kultury, založení a vedení souboru Krumlovští pištci a souboru historických tanců Fioretto, za reprezentaci města a šíření české kultury doma i v zahraničí. Na podzim roku 2008 po 20 letech vedení souboru předává pomyslné žezlo R. Pyšíkové, L. Indrové a P.M. Slavkové, aby tradice souboru mohla pokračovat. Nadále však se souborem úzce spolupracuje.
K hudbě jsem přičichla již coby dítko školou povinné, i když to tenkrát nebyla flétna, která mne okouzlila, ale klavír, na který jsem se učila hrát osm let v Lidové škole umění v Českém Krumlově a kde jsem získala i několik ocenění z různých soutěží. Poté jsem se nějakou dobu hudbě nevěnovala, oslovilo mne až hemžení roztomilých dětiček v renesančních kostýmech, kteří neuvěřitelně krásně hrály na flétny. Ke Krumlovským pištcům mě vlastně přivedla má starší dcera, se kterou jsem začala hrát v kroužku rodičů a dětí „Pro zdravé dýchání“. Velmi ráda jsem je doprovázela na různé akce a stávala se snad i jednou z nich. Protože zakladatelka souboru se chystala z vedení odejít, zvažovala jsem, co bude s pištci nadále. Bylo by mi velice líto, kdyby taková krásná tradice, která v Krumlově vznikla z původního nadšení jednoho člověka, neměla pokračování. Proto jsem se po váhání rozhodla, že budu spolu se svou kamarádkou Lenkou Indrovou pokračovat v tradici, kterou založila Věrka. Vím, že nemohu plnohodnotně nahradit zakladatelku souboru. Doufám ale, že i s její pomocí se soubor bude rozrůstat a nám všem při muzicírování bude dobře. Proto Vás prosím, držte nám v následujících letech pěsti a zachovejte Krumlovským pištcům přízeň. My se na oplátku budeme snažit vychovávat „pištčí potěr“ co nejzodpovědněji a tak, aby „načichl“ láskou k hudbě, tanci i zpěvu a uměl ji rozdávat dál.
U nás doma byla hra na nástroj vždycky samozřejmostí. Mám tři sourozence a nikoho z nás by nikdy ani nenapadlo, že by se dalo bez hudby žít. Už ve školce jsem se zamilovala do dvouhlasých lidovek a taky začala hrát na housličky. Ty mi vydržely až do konce střední školy, dnes už je vytáhnu jen příležitostně s dětmi na klíně. Na střední škole jsem měla jedinečnou příležitost přijít tak trochu na kloub i dalším nástrojům, s nimiž je jednodušší hrát s ostatními. Táborová kytara, která u ohýnku probudí ke zpěvu i nehudebníky, bicí v bigbítové kapele nebo flétničkový orchestr, to byly v mém mládí (ne že bych teď byla stará :-)) moje stěžejní zájmy. Při mých dalších studiích společné muzicírování utichlo, zůstalo už jen u občasné kytary a flétničky. Musela jsem si vystačit s tím mým věčným prozpěvováním - v práci, doma, v autě, na každém kroku, až to milé nebylo :-). Moc mi společná hudba chyběla. Proto když mě Renča (Pyšíková) zkusila uvrtat do „znovuzrození“ pištců, neváhala jsem ani vteřinu. Ani si teď nejsem jistá, kdo z nás koho uvrtával :-). A nadšení z našeho rozhodnutí ještě vzrostlo při narození našeho Honzíka. To jsem teprve zjistila, že práce s dětmi mě opravdu naplňuje, zvlášť když jde o tak krásnou věc, kterou je hudba. Tak doma horem dolem hraju a zpívám těm teď už dvěma klukům. A jsem moc ráda, že můžu hrát i dalším dětem. A že všechny ty děti mi to vracejí. A posílají dál. S jiskřičkami v očích...
Ve svých 5ti letech jsem začala hrát na flétnu a od té doby se jí stále, teď již 17tým rokem, držím. I když musím se přiznat, že byly chvíle, kdy jsem chtěla skončit. Teď si ale nedokážu představit, že bych si už nikdy nezahrála. V současné době jsem služebně nejstarší pištkyní a možná i proto jsem převzala vedoucí funkci. Po všech těch letech pod vedením Věrky je radost s holkama spolupracovat a začínat nové skladby, protože to nejdůležitější už nás dávno naučila. Studuji na západočeské univerzitě v Plzni a to fakultu elektrotechnickou, přestože v matematice nijak nevynikám. Holt plošňáky a drátky propojená baterka s blikajícíma diodama mě vždy fascinovali :-) Mezi mé největší zájmy spolu s flétnou patří historický tanec, flamenco a počítače :-)
Členové oddělení Pištci:
 Lenka Sárová - Jako asi všechny z nás i mě přivedli ke hraní na flétnu rodiče a to proto, že nechtěli poslouchat moje potenciální vrzání na housle, které byly druhou možností mé "hudební kariéry". Teď jim vyčítám, že se pořádně nerozmysleli a nedali mě hrát na oboje. Hraní v Pištcích není mým jediným koníčkem, zabývám se i historickým tancem. Byla jsem členkou krumlovského souboru Fioretto, ale po mém částečném přestěhování se do Prahy, kde studuji na Právnické fakultě UK, jsem konvertovala k souboru Alla Danza. Ráda čtu detektivky (dnes se tomu říká thrillery), hlavně z pera Jeffreryho Deavera a Steva Berryho. Volné chvíle krátím seriály jako Futurama, The big bang theory, How I met your mother nebo Tudorovci.
 Hana Strejcová - Na flétnu hraju od svých osmi let, kdy mě k tomu přivedl tatínek, který poté, co se začalo hrát zpaměti bez not, zbaběle utekl. Kromě flétny hraju také na kytaru, což se teď pokouším spojit, jsem sama zvědavá, co z toho bude. K hudbě jsem byla vedená od mala, a tak k ní mám blízký vztah. Ráda mám středověkou hudbu, relaxační a i když by to do mě nikdo neřekl, poslechnu si i finský metal. V současné době studuju fyzioterapii na UK a ve volném čase se učím anatomii (co bych také jiného mohla dělat) a poznávám krásy našeho hlavního města. Nějakou dobu se také věnuju aikidu, což je japonské bojové umění. Když mám konečně chvilku pro sebe, tak si zalezu s knížkou od Pratchetta a uvařím si dobrý zelený čaj.
Školní rok 2010/2011 Pážata: Eliška Brabcová, Jana Brabcová, Jana Čurdová, Eliška Hladká, Šárka Pyšíková, Lenka Štěpánková Písklata: Adéla Bořucká, Zdeněk Bouček, Vlastimil Ciml, Šárka Moravcová, Martin Pučil, Petr Pučil, Martin Šubrt, Monika Tesařová, Barbora Vrážková, Martina Zavadilová Přípravka II: Hana Bártlová, Justýna Bauerová, Terezie Čurdová, Jana Kudláčková, Bartoloměj Kovalčík, Anna Peclová, Kateřina Talířová, Kristýna Vitoušová Přípravka I: Lukáš Churán, Doubravka Kovalčíková, Tomáš Novotný, Aneta Perníková, Kristýna Raušerová, Matěj Vrábel
Školní rok 2009/2010 Přípravka: Iva Chrstošová, Zdeněk Bouček, Pavel Korytar, Martin Šubrt, Jana Kudláčková, Barbora Vrážková, Kateřina Talířová Písklata: Martin Pučil, Šárka Moravcová, Lenka Štěpánková, Vlastimil Ciml, Adéla Bořucká Pážata: Eliška Brabcová, Jana Brabcová, Jana Čurdová, Eliška Hladká, Šárka Pyšíková
Školní rok 2008/2009
Přípravka: Zdeněk Bouček, Linda Dvořáková, Rudolf Hemmer, Iva Chrstošová, Jakub Korytar, Pavel Korytar, Matyáš Maleček, Amálie Malečková, Barbora Vrážková Písklata:Filip Bajer, Kamila Bajerová, Eliška Brabcová, Jana Brabcová, Jana Čurdová, Eliška Hladká, Šárka Moravcová, Martin Pučil, Šárka Pyšíková, Dominika Řezníčková |
Věra Hanzalíková – zakladatelka a dlouholetá vedoucí souboru 
Renata Pyšíková st. – vedoucí dětských oddělení Přípravka a Písklata 
Lenka Indrová - vedoucí dětských oddělení Přípravka a Písklata
Petra Marie Slavková – vedoucí nejstaršího oddělení souboru - Pištci
Karolína Bílková - Na flétnu jsem začala hrát v šesti letech díky mamce, která mě k tomu víceméně přinutila. Ve stejnou dobu jsem začala hrát i na klavír v ZUŠ, kde jsem vydržela sedm let, ukončila jsem tam první stupeň a na víc už jsem neměla chuť, protože mě to prostě nebavilo. Zatím ještě pořád studuji gympl v Krumlově a pomalu začínám rozmýšlet, kam dál, nejspíš něco s biologií. Uvidíme. Jinak mě šíleně baví bubnování na darbuku (arabský buben), občas mě můžete vidět i na vystoupení bubeníků školy Intessar v Budějovicích. Taky kreslím a maluju, mám ráda Gogha a Rothka. Čas od času si něco přečtu, i ve španělštině, zajdu na koncert…a tak
Andrea Pártlová - K hraní na flétnu jsem se dostala přes svoji starší sestru, která pro mě byla v dětství, jak to tak bývá, prostě starším sourozencem. K hudbě jsem měla vždy vřelý vztah, a tak jsem vždycky ráda, když se jednou za čas všechny sejdeme, a něco si zahrajeme "pěkně od podlahy". Mimo přehrávání nových věcí, aj ta krajta, se občas věnuji také škole, momentálně prvním rokem mezinárodním teritoriálním studiím aka přehledu moderních světových dějin na IMS FSV UK, abych to zkrátila. Není to nuda, ale toho dějepisu by tam, pravda, mohlo být i trochu míň. Pak taky ráda sportuju, tj. jezdím na kole, věnuju se vodním sportům, hraju žolíky a tak. S oblibou chodím do kulturních zařízení, čti do kina, divadlo je na mě pořád ještě dražší a ráda čtu, respektive ztrácím se v nitru knihoven.